Sněmovna neschválila zvýšení příspěvku zaměstnavatelům osob se zdravotním postižením

Svým úřednickým a rigidním přístupem může připravit poslanecká sněmovna stovky invalidů o práci!!!

Minulý týden sněmovna neschválila zvýšení příspěvku zaměstnavatelům osob se zdravotním postižením, jako částečné kompenzace výrazného zvýšení minimálních mezd pro rok 2019. Přestože se na absolutní nezbytnosti této úpravy shodla v září vláda, zaměstnavatelé i odbory, a tento krok byl již v listopadu projednán ve výboru sněmovny, dali poslanci v chaosu svých jednání nakonec přednost údajně „právní čistotě postupu”.

Příspěvek k zajištění zaměstnanosti invalidů prý neschválili zejména proto, že šlo o přílepek k zákonu, přestože s jeho obsahem souhlasili. „Se zvýšením příspěvku věcně souhlasíme, ale nebyl přijat zejména proto, že šlo o kritizovanou formu přílepku k jinému zákonu” nám řeklo několik poslanců.

“Viva Justitia, pereat mundus” – „Budiž právo, i kdyby měl zhynout svět”, přesně to připomíná přístup sněmovny. Skutečností navíc je, že se jednalo o doprovodnou změnu zákona o zaměstnanosti k projednávanému návrhu. Z hlediska vzájemné vazby zákonů o přílepek v podstatě nešlo.

Jedinou cestou, jak nyní mohou poslanci věc napravit, je nechat shodnou úpravu příspěvku pro zaměstnavatele invalidů znovu načíst, ať již jako úpravu zákona nebo jako skutečný přílepek, a to co nejrychleji k některému jinému zákonu, aby zabránili hromadnému propouštění a zavírání pracovišť invalidů. Když jde o dobrou a potřebnou věc, musí mít zdravý rozum a společensky prospěšný obsah přednost před formou provedení.

Jen pro ilustraci: Od roku 2016 se postupně zvýšil nárok na mzdové náklady u zaměstnanců s invaliditou prvního a druhého stupně bez ohledu na jejich skutečný výkon a pracovní potenciál o více jak 100 %. Příspěvek zaměstnavatelům na krytí s tím spojené ztrátovosti ale pouze o 30 %. Pro vysvětlení – nejedná se o dávku, ale o podporu z a m ě s t n a v a t e l ů na náklady spojené s udržením a rozvojem pracovních míst zdravotně postižených osob. Skutečnost, že například slabozraký nebo mentálně postižený člověk nedosáhnou na výkonnost zdravého pracovníka, je snad každému jasná. Protože pomáháme invalidům s integrací do pracovního života, tedy k jejich plné rehabilitaci, musíme alespoň částečně pokrýt zaměstnavatelům rozdíl v jejich výkonnosti. Náklady státu na tento příspěvek jsou významně nižší, než by byly sociální dávky a příspěvky pro nepracující invalidy. Firmy, které jsou zaměstnavateli invalidů, nejsou v ČR nijak na trhu chráněny a jsou plně vystaveny konkurenčnímu prostředí. Ani na ministerstvu financí do nedávna někteří úředníci nevnímali, že se z uvedeného příspěvku do veřejných financí vrací zpět v podobě plně placených odvodů a daní hrazených zaměstnavatelem a invalidním zaměstnancem nejméně 60 % těchto prostředků.

Řada pracovních míst invalidů je ohrožena, hrozí propouštění, což může mít mimo jiné za následek také navýšení sociálních dávek a nákladů na častější využívání zdravotních služeb.

To přece nechce nikdo z nás a zejména ne poslanci. Je opravdu právní čistota postupu důležitější než podpora pracovní rehabilitace invalidů a jejich integrace do pracovního prostředí?

Author: admin56