Světové trhy se hroutí, jsou ve „slepém tunelu“, a to navzdory rekordnímu snížení sazeb v USA

Světové trhy zažívají další „černé pondělí“. Tohle je však ještě černější než to z minulého týdne. Prudce oslabuje také česká koruna. Poprvé od května 2017 se dnes euro prodává za více než 26,60 koruny. Kurs obou měn se tak blíží intervenční úrovni kolem 27 korun za euro.

Termínové kontrakty na akcie klíčového amerického indexu, Standard & Poor’s 500, se dnes propadají až o pět procent, což je maximální denní limit. Děje se tak navzdory tomu, že americká centrální banka včera večer středoevropského času na druhém nouzovém měnověpolitickém zasedání v krátkém sledu rozhodla o historickém snížení základní úrokové sazby, a to o celý procentní bod. Naposledy došlo ke snížení v takovém rozsahu ze dne na den před takřka čtyřiceti lety, v srpnu 1982.

Historický tah americké centrální banky však zatím nedochází svého cíle. Naopak. Děje se to, co při nouzovém snížení základní sazby o týden dříve. Vlastně nyní je to ještě horší, neboť akciové propady jsou ještě výraznější. Například australské akcie se propadají o deset procent, nejvýrazněji od roku 1992. Situaci nepomáhá, že čínská ekonomika se letos kvůli koronaviru propadla meziročně nejvýrazněji od roku 1989. Jak v oblasti průmyslové výroby, tak investic i maloobchodu.

Celá řada dalších centrálních bank, od kanadské po korejskou, podniká kroky k uvolnění utažených měnových podmínek. Ty však zůstávají utaženy. Dost možná, že si investoři vykládají kroky centrálních bank jak akt zoufalství. Centrální bankéři v jejich vidění naráží opakovaně a stále důrazněji hlavou do zdi, kterou ovšem nemají šanci prorazit. Pokud ovšem snižování úrokových sazeb a další podpůrné kroky v oblasti měnové politiky (jako jsou navýšené odkupy dluhopisů či mezinárodně koordinované kroky k navýšení likvidity a redukci rizikových přirážek) vnímají investoři tak jako tak coby zoufalý pokus, může je spíše ještě dále vyděsit než uklidnit.

V současné době je situaci možné zklidnit zřejmě nikoli měnovou politikou, nýbrž čímkoli z následujícího. Zaprvé, nalezením účinné vakcíny či léku na koronavirus. K tomu ovšem nedojde dříve než květnu. Zadruhé, stabilizací počtu nakažených ve většině zemí světa. Dynamika je však bohužel opačná. Například Itálie bude mít podle všeho do týdne v přepočtu na obyvatele 200krát více nakažených než Čína. Zatřetí, provedením historického, mezinárodně koordinovaného fiskálního stimulu. Zde je ovšem problémem to, že řada zejména západních ekonomika je už nyní předlužena. Zvláště výrazně například těžce zkoušená Itálie.

Svým způsobem je svět ve slepé uličce, či spíše ve slepém tunelu. Zoufale hledá cestu ven, ale příslovečné světýlko, za nímž by se vydal, zatím ani nevidí. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, CZECH FUND

Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.